Psychoterapie legální a nelegální

Správně vedená psychoterapie má na člověka prokazatelně léčebný efekt. Jak ale rozeznat kompetentního psychoterapeuta a měl by nutně působit ve zdravotnického rezortu? Nebo se jedná o svobodné povolání? Názory dvou předních odborných asociací z psychoterapeutické komunity se v odpovědi na tuto otázku radikálně liší.

Dosud nesmiřitelnou diskuzi vede Česká asociace pro psychoterapii (ČAP) a Česká psychoterapeutická společnost ČLS JEP (ČPS). Tyto dvě organizace mají zcela odlišný pohled na to, kdo je profesionál splňující kritéria pro práci psychoterapeuta.

ČAP je ve shodě s Evropskou asociací pro psychoterapii a Štrasburskou deklarací, která formuluje psychoterapii jako nezávislou vědeckou disciplínu, jejíž výkon je nezávislým a svobodným povoláním. To znamená, že její výkon není výhradně vázán na žádný rezort.

ČPS naopak zastává stanovisko, že výkon psychoterapie je vázán výhradně na rezort zdravotnictví a její výkon mimo tuto oblast spadá do profesionálně neuznatelné zóny, pokud ne vyloženě do mimozákonného rámce. Jako jediné oprávněné psychoterapeuty uvádí klinické psychology a psychiatry (případně lékaře jiné odbornosti), kteří pracují jako „poskytovatelé zdravotní péče“, registrovaní krajským úřadem. 

„Dle našeho názoru ale není vůbec jasné, proč by měl být lékař či klinický psycholog lepším psychoterapeutem než například sociální pracovník s kvalitním výcvikem a supervizí.“ uvádí stanovisko ČAP psychoterapeutka a psychiatrička Olga Kunertová. 

Právní stanovisko k tomuto tématu vydala ve své zprávě „Samostatný výkon psychoterapie v ČR – východiska a formy“ Mgr. Alena Hájkové. Mimo jiné v něm uvádí, že:

Právní úprava podmínek pro výkon psychoterapie v rámci ČR existuje fakticky jen útržkovitě, v souvislosti s úpravou podmínek poskytování zdravotnických a sociálních služeb. Žádný platný právní předpis ale zároveň samostatný výkon psychoterapie nezakazuje.“

Ze zprávy dále vyplývá, že „s ohledem na stav aktuálně platné legislativy je tedy výkon psychoterapie jako samostatného povolání mimo oblasti vymezené zvláštními zákony bez dalšího mlčky dovolen (a je lhostejné, zda je nebo není tento stav záměrem zákonodárce).“

Ti, kdo chtějí vykonávat psychoterapii samostatně a nezávisle, se však potýkají se skutečností, že s výkonem psychoterapie jako samostatnou výdělečnou činností stát výslovně nepočítá. Psychoterapeuti pak vykonávají svoji činnost pod různými příbuznými živnostmi, jako je psychologické poradenství či poradenství v oblasti životního stylu. Totéž však činí i různí koučové, absolventi různých rychlokurzů, ale také například kartářky apod. Situace se tak pro potenciální klienty stává zcela nepřehledná, potažmo i nebezpečná.

ČAP stanovuje ve shodě s kritérii EAP jasné podmínky pro to, kdo by měl oficiálně mít nárok na to, nazývat se psychoterapeutem bez ohledu na resort, ve kterém svou činnost vykonává a usiluje o to, aby tyto podmínky byly všeobecně uznané a platné. Aby byl adept za psychoterapeuta uznán a jako takový přijatý za člena ČAP musí mít dostatečné pregraduální vzdělání, tzn. je absolventem VŠ (min. Mgr. titul v humanitním oboru nebo MUDr.) a musí být absolventem komplexního psychoterapeutického výcviku. Dále se musí zavázat k pravidelným supervizím a sebevzdělávání.

„Právně by však bylo třeba ošetřit i další okolnosti poskytování psychoterapeutické péče, jako jsou pravidla mlčenlivosti, odpovědnost za důsledky péče, pravidla zacházení s dokumentací apod.“ dodává za ČAP Olga Kunertová.

Lenka Macháčková

Datum: 
14.10. 2017